Prostě Víla

A pak se proste bojim.

Je to jako zavislost. To že se clovek po každý zpráve usmeje. To když napíšeš, že se mnou počítáš. Že si to pamatuješ i když jsi byl nality... 

  Trávit s tebou každou volnou chvíli.   Po barech a hospodach.  Jezdit do nich Boltem.  A v nich se dotykat pod stolem.  Neuhnout nohou.  Nechat se proste pritahovat lidskym teplem. Vety "Já jsem včera nebyla moc opilá." "Bohužel pro mne." Mají tolik významu.  A já si z nich chci vzít neco jiného. Než v nich dáváš ty.  A chtela bych te objimat i za strizliva. Ale nemuzu.  Nejde to.  Protože kamarádství mezi muzem a ženou musí existovat.  Asi na ne veris. I když mi pak rikas že jsi do svých kamarádek zamilovan. A já si uvedomuji že ten čas který s tebou trávim je tak skvelej  Když se divame jeden druhému do očí vidime v nich celej svet  Tu krehkost byti  A chtela bych ti dát pusu  Ale dávám ti ji v takových stavech kdy na tebe ostatní hoste porvavaji  "skončís jako Feri" A ty si ze mne delas prdel že mi koupis rohypnol  A tak se smejeme  A pak me posadis na tramvaj Hlidas v kolik mám prijet domu a ...