Stejně je to rozdíl mít v sobě ten klid.

To když jsem ještě loni psychicky nezvládala, když se mi J. neozval třeba půl dne.

A pak ten dnešní telefonát s R. 

"Jsem tě chtěl slyšet, protože už jsme spolu nemluvili skoro týden."

"Cože? To už je to tak dlouho??"

A jsem s tím úplně v pohodě. 

Protože mi předtím řekl, kde bude, co bude a i kdyby někde prcal s jinou, tak bych to stejně neovlivnila.

A v tom je ten rozdíl. 

Neznamená to, že jsem to vzdala. 

Ale že už vím, že nikoho neuhlídám.

Jo, párkrát si do něj rejpnu. 

Ale není to myšleno zle. 

Když jsme se před těmi jedenácti měsíci totálně na šrot drželi za ruce a táhla jsem si ho z baru domů, říkala jsem mu: "Ty mi to možná neuvěříš, ale já jsem abstinentka a intelektuálka." A ten frajer, který mě právě sbalil, odpovídal: "A já jsem zase hodný kluk."

Myslela jsem si, že si dělá srandu. 

Ale možná ne. Možná fakt je hodný. 

A jestli to má bolet, tak bude. 

Ale nechci zapomenout na ten pocit, který mám v srdci teď.