Cítím se plná různých myšlenek, které ale nechtějí vyjít na povrch. Slzy jsou připraveny v pohotovosti, ale nejdou spustit. Jako by se všechno zablokovalo někde v duši. Někde mezi srdcem a krkem. Oheň, který v sobě cítím by chtěl prohořet přes kůži. Hlasivky touží vykřičet do světa všechny přání, touhy a myšlenky. Jenže to nejde. Chybí tomu ten poslední krůček...

Byl to náročný týden. Týden který spojuje slovo víra. Dušičky, koncert Landy, sraz AA. Trošinku nesourodé. Trošinku náročné. A hodně bolavé pohledy do očí. 

Kdybych na sebe mohla přenést tvou bolest, udělám to. A ty to víš. 

Po všech těch letech. 

Jako poprvé.

Odtahuji se od tebe. Ne proto, že by mi tvé doteky byly nepříjemné. Ale protože je to přesně naopak. Protože hoříme plamenem, když se mě dotkneš. Bojím se, abychom se neprohořeli do pekla. Znovu tě ztratit bych nezvládla. Znovu už ne...