a víš to..

Oba.

Na konci prázdnin na stejném místě.

Přitom každý úplně jinde.

Tři dny.

Tolik bych si přála...

A tak se všechny hvězdy semkly, aby se to přání splnilo.

---

"Jsi to ty?"

"Ty si mě tajně fotíš? :D No jasně, že to jsem já."

"Tak to jsi několikrát stál a procházel těsně vedle mě."

"Kde??"

Protože když mi těsně předtím poslal fotku ve stejném oblečení, které měl na sobě teď, bylo velmi jednoduché ho poznat.

Protože prostě na první pohled vypadá jako Jess Mariano.

Protože prostě na první pohled vypadá jako někdo, kdo by mě dokázal pobláznit.

A vypadá tak i na druhej, na třetí i na čtvrtej pohled.

A vypadá tak celým tělem, duší i srdcem...

"Takže teď už víš, že není o co stát."

"Neřekla bych."

"Že tě to pořád baví mi lichotit."

"Už nebudu, když si toho nevážíš."

"To já jen tak dělám, že si toho nevážím:)"

Poblázněná.

Totálně.

Protože není naštvaný, že jsem ty hranice překročila, když jsem si ho fotila.

Měl být naštvaný.

Protože to byla dohoda.

Nevidět se...

Nehledat se...

Nepoznat se...

Protože když ta na netu sebevědomá, v reálu kouká cudně do strany, místo aby na něj promluvila, a pak si to vyčítá...

Když teď ví, že by se nenaštval...

Protože takový on není...

Protože on je ten hodný...

I když si hraje na drzého...

Moc, moc, moc...

Zamilovaná jako kráva...

Zamilovaná kráva...

Vznáším se.

A než mě zase gravitace přitluče k zemi a já si natluču, tak...

Vlastně nevím co.

Nebo jo, už se znám, takže vím docela přesně.

...tak si budu pořád dokola číst tu jednu větu, kterou napsal...

A budu se u toho usmívat a budu šťastná.