Úklid

Jako správná žena v domácnosti, nebo jak se teď mám nazývat, jsem se dala do uklízení.

Ale ne takové to utřeme prach... Ani ne takové to umyjeme okna před Vánocemi...

Vzala jsem to radikálně. Všechny skříně vyházela na zem a podle metody KonMari teď jedu po druhé beru do ruky a ptám se jí: "Přinášíš mi radost?"

Většina věcí mi ji nepřináší.

Do Adry jim přiletělo celkem 20 pytlů oblečení. Celé naší tříčlenné rodiny. Včetně deštníků a koberečků. Skříň mám i tak pořád plnou, jen se mi uvolnila podlaha a asi třicet věšáků.

Do knihobudek právě míří na padesát knih a stovka časopisů.

Papírů jsem vytřídila 30 kilo. Zatím. S těmi ještě u konce zdaleka nejsem. Najít modrej kontejner, kterému by se dalo nadzvednout víko, byl zážitek. Naježděno 15 km. Ale zvládlo se!

Plastů aktuálně ve žlutých kontejnerech skončilo sedm pytlů.

Směsného odpadu jsem vyhodila tři tašky.

A nejvtipnější mi připadá položka elektroodpadu. Momentálně máme narvaný celý kufr auta. Jakože až po střechu. Dva počítače, milion nepoužitelných kabelů k nim, baterky, rozbité kalkulačky, myši, klávesnice, ... No a proč mi to připadá vtipné? Protože jsme s tím objeli těch patnáct kiláků a nikde jsme nenašli použitelný kontejner na elektroodpad. Všeho všudy byl v okolí jen jeden a to tak nacpaný, že už nepobral nic. Takže se zítra bude jezdit větší kolečko, případě to jistí sběrný dvůr.

Jo a nevíte někdo, kam se hází staré CD? Googlila jsem to asi pět minut a názory se velmi různily. Takže pokud to tady čte nějaký odborník...

---

No ale pak tady mám hromadu věcí, které mi radost přináší a vyhodit je nemůžu.

Zápisníček plný hlášek z gymplu. (Vážně bych nevěřila, že se dá slovo Ocas nacpat do skoro každé věty.)

Povídky. Pohádky. Básničky.

Bývala jsem hodně kreativní člověk.

Povídky o tom, jak zabíjím lidi jsem vyhodila. Stejně jako kresby bezdomovců válejících se u popelnic.

Možná jsem trochu psychopat.

Možná na mě jen ta puberta měla strašné účinky.

Ty věci, které pro mne mají význam, sem zkusím během nějaké doby přepsat. Ať mi ty reálné papíry nezabírají tolik místa. A třeba mě to inspiruje a začnu tvořit znova něco originálního.

A ať to ukončím nějak hezky...

Každopádně i když jsem dospělejší, hláškám, kdy se spolužáci snažili učitelce biologie namluvit, že Rosenberg je známý herec, který hraje v přírodověných filmech o bobrech a ptácích, se smát ještě pár let nepřestanu. U některých lidí puberta nepomíjí ani v pětadvaceti :-D