alergie

Projevil se u mě zvláštní druh alergie, který si neumím rozumně vysvětlit. Chápu ho jen nerozumě a připadám si jako blbec. Má alergie se projevuje kýcháním a rýmou, když... Jsem bez Kladeňáčka. Je jedno, jestli jsem od něj vzdálená 400 kilometrů, nebo jen odejde do obchodu před domem. Projevy jsou tak jako tak naprosto stejné. Kýchám, smrkám, pčíkám, a trpím. Fakt můžu být na něčí přítomnosti závislá tak, že bez něj onemocním? Nebo jeho přítomnost znamená neutralizaci jiných alergenů, které se tak projeví pouze bez něj? Ať je to jakkoli, prostě jsem magor a tečka.

Z prázdnin ve středočeském kraji jsem se vrátila stejně, jako se vrátil domů Jágr. Takže jsem ho zase nepotkala. Bych se na to mohla...

Právě mi začala nad hlavou dupat nějaká krysa. Nebo kuna. Nebo jen obyčejná myš. Nebo mám třeba jen nějaké halucinace z těch hororů, na které se pořád koukám, a tady nic na půdě není.

Láska je úžasná, když vaří. "Smrdí to a vypadá to divně, ale vlastně je to asi dobrý."

Stříkat a píchat jsou u vaření nejčastěji používaná slova. A taky svině. Stříkáš ty svině, pálí to jak svině, kde je ta svině?

Univerzální.

Každý den jsme něco dělali.

- Hladila jsem si živého lva. Jsem asi divná. Když vidím psa, bojím se. A je mi jedno, že: "On nekouše." A bojím se i těch malých hajzlíků. Ale když vidím lva, tak se za ním rozběhnu, jaký je krásný, aniž bych se třeba předem ujistila, že mě nepokouše. Vždycky jsem byla spíš na kočky no :))

---

- Byla jsem na Lánech. A zjistila jsem, že jsem opravdu líná jak prase, protože jakmile jsme to celé prošli, tak moje nohy umíraly. Ale nevadí, stálo to za to. Viděla jsem hradní stráž, což zaručilo mou spokojenost, protože jsem se cítila, že jsem opravdu na nějakém slavném místě. Na cestě tam bylo asi milion mravenců. Možná ještě trochu víc. Nevím, proč si ti blbci nezalezou do trávy. V rámci mého hysterického záchvatu a rozběhu daleko od nich jsem jich určitě pár zabila. Jsem vrah. Ale omylem. No vážně...

- Zjistila jsem, že si pořád pamatuju cestu od Karlova mostu na Václavák a tedy že můj orientační smysl není tak úplně marný. Možná bych však při prohlídce Prahy v úmorném vedru ocenila to, kdyby průvodkyně zařadila do výkladu i obchody s pitím. A hlavně kdyby se na nějaké vůbec v tom centru narazit dalo. Díky bohu za Vietnamce a jejich půllitr ledového čaj za pade.

- Muzeum voskových figurín. "Fotit se s Hitlerem je asi blbý, co?" .... do místnosti se vřítí cizí lidé ... "Ty vole ségra, vyfoť mě s Ádou." A přísahala bych, že ten týpek, co sestrojil Golema hýbnul očima. Vím, že to byl asi špatný odraz stínu, ale lekla jsem se dobře...

- Vstávala jsem ráno dobrovolně na krmení medvědů. Já mám ty zvířata vážně ráda. Hlavně když medvědici něžným hlasem povím: "Prosím, postavíš se na zadní? Já si tě chci vyfotit." A ona se vážně postaví a čeká než si ji cvaknu. A než zavolám Kladeňáčka, aby se šel kouknout.

Další věci asi nejsou na tolik podstatné, abych je sem o půl druhý v noci rozepisovala. Kino, pouť,... Ale všechno bylo skvělé. Báječné. Nejlepší.

A zase mám přízvuk. Mluvím hrozně nespisovně. Ale vlastně mi to vůbec nevadí. Přízvuk je to nejmenší. Obětovala bych daleko víc, abych s Ním mohla být.