Jihlava plná vzteku i radosti
Tak jsem konečně viděla živého Jágra. Jako úplně opravdového a úplně z blízky. Su unešená. Je festovně vysoký a hezčí než na fotkách. * Byla jsem včera v Jihlavě na Zlatém utkání hráčů Nagana a zlatého hattricku. Kladeňáček si vstupenku vysloužil k výročí a přece ho tam nepošlu samotného, když mám hokej ráda jen o trošinku méně než on. Takže jsme se z Brna v devět ráno vydali busem. V jedenáct jsme zaujali pozici u brány, abychom čekali jak na boží smilování, až odbije dvanáctá a my se nahrneme dovnitř. Ve frontě na vstup jsme čekali "až" třetí v pořadí. Celou dobu za plotem stály slečny v červeném, které nás ujišťovaly, že ve dvanáct bránu otevřou. Jenže při mém štěstí... Pět minut před dvanáctou přišel borec, který řekl: "Sorry, nefunguje turniket, musíte jít k jiné bráně." Takže naše čekání přišlo na zmar a stěhovali jsme se na jinou stranu stadionu. Tam už nás samozřejmě čekala půlhodinová fronta. O půl jedné, vyzbrojení magnetkami a skleněným pukem, jsme začali...