Dolsin

Divokej Bill to vystihuje nejlíp.

"Proboha, sestři, dejte mi Dolsin, tělo mý za chvíli vyhlásí stávku, je mi fakt šoufl, si nedělám kozy, sestři, proboha, dejte mi dávku..."

Asi je mi čím dál hůř.

---

Hodinovej rozhovor. Chladná jako led. Slzy. Stesk. Ale já si za boha nemůžu vzpomenout co mi na něm chybí. Ať vzpomínám jak chci nacházím jen chyby. Možná jen to pevné obejmutí. Ale i to umí K. lépe.

Mně je tak hrozně....

Vánoce...Každej den v nemocnici...jako návštěva. Všechno se to posralo. Já vlastně asi brečím kvůli tomu. Protože když jeden den toho člověka pustí, a další den strávíte tři hodiny na pohotovosti... Na mě je toho nějak moc.

Štědrej den byl fajn. Kdybych Ježíškovi nepsala o dva dárky a nedostala dva úplně jiné. Zaměnit kabát za pyžamo, a za několik tisíc, které mi byly přislíbeny jako příspěvek na notebook, dostat puzzle v hodnotě dvou stovek? Hm... Asi jsem zlobila. Aspoň že toho salátu jsem se najedla.

Dostala jsem přednášku. O tom že začínám bejt jako ve dvanácti. Když jsem nejedla. Že mě už od června jíst neviděla a předtím to bylo kdoví jak když jsem bydlela jinde. Hm. Tak nejím. No a? Já si vystačím s ovocem a vegetariánskýma hambáčema. Zvedá se mi žaludek když vidím maso. Zvedá se mi když vidím cokoli...

Mrzí mě, že lidi v mém okolí, kteří si nic nezasloužili, toho dostali tolik. Podvádějící manželka dar za 15 tisíc. Nepracující syn dar za 10 tisíc. Drzý syn za 20 tisíc. A já? Pyžamo za pár stovek? Já jsem asi rozmazlená. Pohoda nikde. Klid nikde. Dary nikde. Sníh nikde. A tak teď klikám po e-shopech a hledám nálepky na zlomenou duši.

Z fiXy odešel Mejn.

Já se asi trošinku zhroutila.....